V jednom království žil starý král a ten měl
jediného syna. A když tento dorostl, zavedl ho,
do nejvyšší věže jejich královského hradu a zde v
kulaté podkrovní komnatě mu ukázal dvanáct obrazů
nádherných princezen a dal mu vybrat. Sám se
vzdálil na ochoz, protože si chtěl dát v klidu
jointa, jak byl ze všeho utrmácen. Princ, když se
ocitl sám, si všiml, že je tam ještě jeden obraz
– třináctý, ale ten je zahalen do černého sukna.
Zvědavě jej poodhalil a od úžasu až sedl na
zadek. Byla tam namalována princezna tak
nádherná, že se mu tajil až dech. „Tu chci a
žádnou jinou!“ zvolal, až se tatík na ochozu od
leknutí zakuckal a když nahlédl do komnaty, hned
poznal, kolik uhodilo. Bylo zrovna dvanáct a nad
komnatou byly věžní hodiny se zvonem. „Tu má v
moci černokněžník, vyber si jinou!“snažil se
překřičet dunění zvonu starý král. Princ si je
opět všechny prohlédl, ale své rozhodnutí
nezměnil. „Tak si tedy za ní běž,s pánembohem“
pravil s úšklebkem stařec. A princ nelenil a
ještě v podvečer se ocitl na okraji hlubokého
černého lesa, ve kterém měl mít sídlo onen mocný
čaroděj, který unesl princeznu, zrovna ve chvíli
kdy si šla pro občanku a od té doby ji věznil a
čekal, až se bude moci vdávat, aby ji pojal za
choť a udržel tak svůj rod. Princ zahlédl v
temných houštinách blikat světlo a tam u ohně
našel tři podivné pocestné. „Já jsem Dlouhý,“
představil se první. „A já Ještědelší,“přidal se
druhý. „Mně říkají Vytrvalej,“ dodal třetí a
hledáme nějakou službu. „Tak to pojďte do služby
ke mně, jsem královský syn a jdu si pro
princeznu,“ A tak se s ním dohodli a odevzdali mu
pasy. Druhý den po poledni dorazili k
černokněžníkovi. Ten byl jako obvykle oblečen do
černého hábitu a na hlavě měl nataženy tři bílé
prezervativy. „Nejdříve budeš princi hádat,
která je královská dcera,“ pravil černokněžník a
nahnal do síně tucet holek a jelikož byl děsně
lakomej, neměly holky na sobě nic oblečeno. Princ
je politoval a začal si je pořádně prohlížet. Již
se chtěl dát podat, když tu ukázal na jednu
prstem. „Toto je
princezna."
"U sta hromů, jak jsi to poznal?“ láteřil
zloduch. „Má tři zlaté chlupy na ní“ a to mají
pouze opravdové královské dcery.“ „Já vůl, mohl
jsem jim půjčit alespoň trenýrky, ta lakota mne
jednou zhubí!“ skřehotal zaskočený zmrd. „Ale to
není vše, nyní tě čekají tři těžké
úkoly!“
"Za prvé, máte poznat, kde je princezna
nejhlubší…“ To byl úkol, jako udělaný pro
Dlouhého. Měřil, měřil, až mohl na ono místo
ukázat prstem. „Uhádls, trefa do černého!“
zahýkal kouzelník, zlostí zrudl a na hlavě mu
praskl a rozletěl se na tisíc kusů horní
prezervativ.
Princezna ale remcala, že si nic neužila…“ A
to bude váš druhý úkol, holenkové,“ chechtal se
pán domu. Asi s tím měl nějaké zkušenosti. Jenže
„Ještědelší“ přistoupil k úkolu velmi zodpovědně
a po nějaké době se dočkali. Čaroděj ryčel vzteky
tak, že přehlušil i princeznu a navíc mu praskl
druhý prezervativ na
hlavě.
„Ale jen jednou?“ přilila olej do ohně
princezna.
„Hahá,“ ječel od radosti zloduch. „To je poslední
úkol a to se tady ještě nikomu nepodařilo!“ dodal
s trochou zahanbení v hlase.
„Tak to bude asi úkol pro mne,“ děl Vytrvalej a
dal se do díla. A že dostál svému jménu, tak
musel černokněžník přenechat princeznu a na hlavě
mu od závisti praskl i třetí prezervativ, jako
připomínka toho, na co vše zapomněl. A že vypadal
bez prezervativů, jako pták, běžel se ukrýt v
černém lese, kde kráká
dodnes.
A ostatní? Princezna si vzala Vytrvalého za muže
a ten je stále hoden svého jména a dnes už kolem
nich skáče plno harantů, co budou jistě po
tátovi. Princ se z Dlouhým a Ještědelším se
vydali, hned po svatbě na které byli čestnými
hosty, na pouť hledat princeznu, které budou
stačit a kterou by přivedli královskému
fotříkovi, co vyhlíží a kroutí na věži.
A z toho plyne, milé děti, poučení: Bejt Dlouhej
a nebo Ještědelší, je fajn, ale ještě lepší je
bejt Vytrvalej a nebo to risknout sám!
Náhled k tisku