Stojím na rohu mezi Václavským náměstím a jiné
zapadlejší uličky. Čas od času se podívám na své
hodinky. To čekání mě ubíjí. Pomalu opravdu jen
velice pomalu ubíhá čas při čekání na toho
pravého. Zavírám oči a vychutnávám si slabé
vanutí větru kolem mé tváře. Je již večer. V
ulicích se pomalu stmívá, ale stále ještě
vyzařuje teplo z chodníků.
Na své tváři cítím jemný dotek ruky,
nemusím otevírat oči. Dobře znám ten pohyb s
nímž mi odhrnuje neposlušné vlasy z tváře, aby
mohl políbit mé vlhké rty. Mé ruce hladí to
známé sportem vytrénované a opálené tělo zprvu
váhavě poté však více naléhavěji. Po zádech mi
přejíždí mrazivý pocit. Mé tělo toužilo po
dotecích – tak dlouho se mu jich nedostávalo.
Cítím jak moje kundička vlhne vlivem laskání
mého ušního lalůčku. Slabě začínám vzdychat.
Rukou se opírám o zeď abych se mohla začít třít
a o jeho vyboulené kalhoty. Tisknu ho k sobě a
nehty zatínám do jeho pevného zadečku. Chtivé
ruce nechávám vklouznout pod tričko, mezitím si
vychutnávám další nádherné polibky. Trošku ho
odtáhnu od sebe, aby šikovné ruce mohly zajet i
pod moji sukni. Dlouhé hlazení po mých stehnech
mi připadá jako mučení – chci ho cítit v
sobě! „Prosím!“ Unikne mi ze rtů. Odhrne mi
krajková tanga, cítím silnou vlnu
vzrušení. „Udělej mi to, ty parchante“ Špitnu mu
do ucha mezi vzdechy. Bez odmlouvání mě otáčí
hlavou ke stěně. Stáhne si kalhoty a drsně do mě
vniká. Ta touha nás spojuje. Dráždí mi
poštěváček a zrychluje tempo. Temnou ulici
proráží mě vzdechy. Vyvrcholíme oba zároveň.
Otáčím se k tomu umilovanému a znavenému
obličeji. „Rád Tě vidím.“
Oba si tedy upravíme oblečení a vydáváme se do
nejbližší hospůdky oslavit můj návrat z
Ameriky.
Náhled k tisku